Barefoot boty za 50Kč

Určitě jste se setkali s pojmem barefoot (totiž bosá noha). Ve zkratce se svou obuví snažíte co nejméně omezovat své nohy, aby měly možnost přirozeně zapojovat svaly (a to nejen ty na chodidlech) během chůze.

Barefoot obouvání vykazuje dva výrazné rysy:

1. Kontroverze. Bosochození má miliony příznivců po celém světě (a další možná miliardy, které ani netuší, že by mohli nosit boty), přesto je spousta lidí, kteří chození naboso odsuzují a od útlého věku nožky svazují co možná nejpevnější obuví. Oba tábory mají podporu u diplomovaných odborníků. Chodit naboso (nebo v minimalistické obuvi) po nerovném povrchu je zdravé, na tom se shoduje většina, potíž nastává při chůzi po rovném, tvrdém povrchu – tam se názory značně liší. A protože nejsem odborník, rozhodně se tu nebudu pouštět do nějakých soudů.
2. Finanční náročnost. Pokud zrovna nechodíte úplně naboso (což je doufám stále ještě zdarma), tak Vás mohou barefootové boty stát slušný balík peněz. Manžel mojí kamarádky zažertoval, že si musel najít druhou práci, aby obul rodinu. My dospělí si dražší boty koupíme spíš, protože nám už noha neroste, ale koupit milovanému dítěti botky za dva tisíce, když už mu za půl roku nejspíš nebudou, to chce solidní finanční zázemí.

Naštěstí se pár chytrých hlav dalo dohromady a začalo si botky šít.  Tomu bych se před rokem mohla tak leda vysmát. Ale můj interest začal v momentě, kdy jsme pro náš každoroční anglický letní tábor vymysleli téma pravěk. No, možná to bylo naopak a pravěk jsme vymysleli proto, abychom si během týdne mohli ušít boty.

Zkrátka začala jsem se pídit po možnostech co možná nejjednodužšího způsobu ušití bot. Vrcholem této snahy bylo mé přijetí do facebookové skupiny „Šijeme bf botičky“. Tím bylo vše zpečetěno a bylo jasné, že ze mě bude švec prťavec.

Když před týdnem přijela má drahá sestra se synovci na návštěvu, přivítala jsem ji ve dveřích slovy: „Mám báječnej program na večer, budeme si šít boty.“ Věděla jsem, že sestru, coby známou frekventantku klubu Lucka pro tvořivé dívky v brněnských Lužánkách, nebudu muset přemlouvat.

A tak jsme si po večerech, když děti usnuly, spíchly každá jeden pár minimalistických škrpálů. Ségra si vyzkoušela baleríny podle blogu Petry Macháčkové. Já jsem chtěla něco s minimem šití, protože jsem šila v ruce. Po chvilce brouzdání po internetu jsem se rozhodla pro mokasíny s tím, že je i podlepím podrážkou.

Z výsledku jsem byla tak nadšená (můj muž by Vám mohl vyprávět), že jsem si to zkrátka nemohla nechat pro sebe. Nabízím Vám teda můj způsob, jak jsem si vyrobila minimalistické botky za 50Kč.

První krok je sehnat materiál. Naprosto zásadní vliv na výsledný vzhled i cenu bot má svrchní materiál. Tady byla má volba jasná. Sehnat levný kožený výrobek v hrabáku, který rozpářu a nevzhledným motorkářským kalhotám tak dám šanci na lepší život. Podařilo se. Kožené kalhoty za 10Kč olivové barvy (mám hemeroidy už jen z pomyšlení na to, že bych v nich měla chodit), které vydají na minimálně čtvery botky, jsem ulovila v poličském hrabáku spolu s modrou koženou vestou a hnědou koženou minisukní.

Další věc, kterou bylo potřeba sehnat, byla podrážka a vhodné lepidlo. Obé jsem objednala na botaservis.cz. Mají velký výběr toho, čemu se říká obuvnická plotna. Vybrala jsem 4mm Adidas v hnědé barvě (stojí 350Kč a bohatě vystačí na 10 párů dospěláckých bot). K tomu lepidlo Vukolep 500g (stojí 94Kč a vystačí na opravdu mnoho bot, plus si jím můžete vyspravit nějaké rozlepené botky).

A teď střih. Nejdříve jsem si obkreslila nohu na papír (tužku držíme kolmo k papíru). Naschvál jsem si obkreslila každou nohu zvlášť, ale ku mé radosti jsem zjistila, že mám obě dvě stejné. Po přiložení vystřižených šablon jsem vytvořila střih asi takto, přičemž přesah kolem špičky byl 2cm:

Ten zadní cancour je prostřižen až k patě, celou patu trochu zpevní a pomůže při vyzouvání. Špičku pak obkreslím ještě jednou, abych dostala svrchní část (jazyk si můžete udělat klidně delší, já jsem šetřila kůží).

No a teď už samotné šití. Použila jsem silnou bavlněnou nit. Začínám na špičce a postupuji po jedné straně až k ohybu. Abych dosáhla prostoru, je třeba kůži řasit. A tak s každým druhým stehem vytvořím jedno „nařasení“. Takto postupuji po zakřivené části špičky, dál už klasickým stehem.

To stejné zopakuji i na druhé straně špičky, takže dostanu zhruba toto:

Sešila jsem dvě zadní patové části, aby se pata zvedla. No a pak už jen tím zadním cancourem překryjeme šev a všechny tři vrstvy prošijeme.

Zbývá jen osadit tkaničky. Já jsem nouzově použila keprovku, ale možností je jinak nepočítaně.

Šablonu chodidla obkreslíme na podrážkovou plotnu a podle návodu přilepíme na mokasíny.

No a teď to hlavní. V momentě, kdy jsem si ty botky nazula, tak to bylo to nejlepší, co jsem na těch svých fajfkách kdy měla. Přitom taková blbost…..

A cena? Počítejte se mnou (vycházím z předpokladu, že další materiál použiji já nebo někdo jiný na další kusy):

kůže – 2,50 Kč

podrážka – 35 Kč

keprovka 1m – 4 Kč

lepidlo, nit – do 8 Kč

Dohromady páďo a to už za to stojí.

Přeji každému zažít ten príma pocit na nožkách. Mnoho zdaru.