Podzimní strasti líného zahradníka

Podzim nám zahradníkům, i když jsme jakkoliv líní, většinou dá pořádně „pohulit“. A když se najednou objeví zprávy o blížících se prvních mrazech, vstávají nám hrůzou vlasy na hlavě a z kůlny už se ozývají tři bubáci: česáček, rýč a hrábě.

Situace však nemusí být kritická a spousta podzimních úkonů se dá zjednodušit, nebo dokonce zcela vynechat. A už dopředu se těším na Vaše reakce, protože tyto „zlepšováky“ mohou pro někoho působit trochu kontroverzně.

Sepsala jsem tři největší zahradní podzimní prudy a jak se s nimi popasovat, abychom se na podzim tolik nestresovali.

 

Sklizeň

Když myslím sklizeň, tak myslím takovou tu nárazovou smršť, kdy je naráz potřeba sesbírat snad úplně všechno, protože v noci mají být přízemní mrazíky…

Než Vás však zachvátí panika, zkuste se nejdřív zamyslet, kterým plodům krátkodobý mrazík skutečně ublíží. Jedná se především o teplomilné druhy, jako dýně, rajčata, papriky, taky pro ovoce ze stromů není mrazík příliš prospěšný, pokud si je chcete uskladnit. Pokud je však máte do pálenky, nechte je na stromech co nejdéle to jde!

novozélandský špenát

Listová zelenina nějaký ten mrazík přežije. (Na obrázku novozélandský špenát). O zimní druhy zeleniny, jako např. pórek, růžičková kapusta, kadeřávek, nebo polníček, nemusíme mít vůbec strach.

Pokud je očekávaný mrazík velmi krátkodobý, můžete jej překlenout za pomocí přikrytí netkanou textílií.

 

Rytí

Rytí je tak trochu mýtus, který pochází nejspíš už od Přemysla Oráče. Je opravdu nutné všechnu půdu na zahradě převracet vzhůru nohama? Moc hezky o tom napsala paní Helena Vlašínová ve své Zdravé zahradě, kterou moc doporučuji všem, kteří chtějí na svých zahradách co nejvíc napodobit procesy, které probíhají v přírodě.

Pokud půdu převracíte, narušíte tím její strukturu. Anaerobní mikroorganismy se dostanou na povrch a aerobní zase zakopete pod zem. A nějakou dobu potrvá, než se půda dostane zase do rovnováhy.

Abych to zkrátila, myslím, že rytí se dá docela klidně vynechat, pokud je půda dostatečně lehká a vzdušná. Toho dosáhneme pravidelným přidáváním organické hmoty (kompostu, listovky – viz. níže, dřevitého popela, pilin, písku, ale i pěstováním bobovitých rostlin).

Osobně na zahrádce pěstuji většinou ve vyvýšených záhonech a ještě ani jednou se mi nestalo, že bych rýčem ryla záhon. Maximálně motyčkou vykopu plevel a zapravím hráběmi než jdu na jaře sít. Kdybych si chtěla hodně vyhodit z kopýtka, tak jen lehce zapíchnu vidle a pohybem dopředu, dozadu jemně prokypřím. Tím, že do vyvýšeného záhonu přidávám většinou každý druhý rok větší množství organického materiálu, je půda téměř stále kyprá. Obsahuje malé množství jílu, tím pádem nemůže tak snadno „slehnout“.

vyvýšený záhon

Ve spodní části vyvýšeného záhonu jsou velké části organického materiálu, které postupně tlejí, čímž záhon lehce oteplují a zamezují „slehnutí“ půdy.

 

Hrabání listí

Moje oblíbené téma.

Většina lidí má zafixováno, že listí, jakmile spadne na podzim ze stromů, musí ihned ze zahrady zmizet. Někteří lidé dokonce listí pálí!

Ale vidíme toto v přírodě? Nemá náhodou to, že listí spadené ze stromu na zemi pod tím stejným stromem zetlí,nějaký význam?

Je to koloběh, ze kterého když vyřadíme dost podstatnou část – listí, nebude fungovat úplně přesvědčivě.

Beru námitku, že pod příliš velkou vrstvou listí se zničí tráva. V takovém případě je na řadě kompromis. Část listí shrabat ke kmenu stromu (nevadí, že tam nebude růst tráva) a druhou část zkompostovat. Buďto přidat do klasického kompostu, nebo založit speciální kompost na listí. Ten se vám totiž cca za 2 roky odmění tzv. listovkou, což je velmi ceněná komodita.

Kupované zahradní substráty obsahují v menší nebo větší míře rašelinu, která, jak asi tušíte, vzniká snad tisíce let a získává se z tzv. rašelinišť, což jsou biologicky hodnotné lokality. Asi chápete, kam tím mířím. Těžba rašeliny není trvale udržitelná a je záhodno ji na našich zahradách něčím nahradit.

Čistá rašelina se používá k okyselení půdy (k borůvkám, brusinkám, vřesům, azalkám). Zde se dá nahradit jehličím nebo třeba drcenou kůrou z jehličnanů.

Rašelina je taky obsažena ve výsevním substrátu, který jsem bývala zvyklá prostě koupit v hobby marketu. Výsevný substrát je lehká směs, ne příliš bohatá na živiny, ve které se semínkům dobře daří klíčit. Vynikající výsevní substrát získáme smícháním 1 dílu vyzrálého kompostu, 1 dílu písku a 1 dílu právě listovky, čímž se oslím můstkem dostávám k výše naznačeným důvodům, proč kompostovat samostatné listí na „listovku“.

klec na listi

Praktické je vyrobit si ohrádku z pletiva umístěnou někde ve stinném koutu zahrady, do kterého zkrátka listí postupně nahážete. Můžete použít i tolik diskutované ořešákové listí, jen pak musíte počítat s poněkud delší dobou rozkladu. Ten zajišťují z větší části houby, tak je potřeba listí udržovat vlhké a za velkého sucha třeba i zalít. Odměnou Vám bude tmavá sypká směs, kterou můžete kromě přidávání do půdy využít třeba i jako mulč.

Nedává smysl listí na podzim pálit a pak na jaře vozit na pozemek igelitové pytle se substrátem.

Jestli Vám to taky nedává smysl, dejte palec nahoru a pokud ještě nemáte staženého Líného zahradníka, tak tady si ho můžete volně stáhnout. Píšu tam o některých dalších principech, které se nám na zahradě osvědčily.

Těším se na Vaše postřehy a přeji krásný podzim bez stresu.

 

Aňa

Aňa a Martin
Jsme vášniví sběrači jedlých rostlin, ze kterých nejraději vaříme. Máme rádi čerstvé jídlo a inspirujeme druhé, aby pěstovali jedlé rostliny na svých zahradách, balkónech, parapetech, ale i v městských ulicích. Milujeme nové chutě a vyhledáváme je všude na našich cestách. Jsme autoři e-booku Divoká kuchařka>> a nadšení propagátoři líného zahradnictví.
Komentáře