Kiš, kiš

Je zvláštní, jak mají děti svou dětskou mluvu propojenou se světem gastronomie. U nás se třeba poslední dobou vyskytuje označení: “Dávám ti pálivou paprikovou…“ doprovázenou šklebením a palcem dolů. A není nad klasické“ Kiš, Kiš, ostrouhal mrkvičku..“ Právě tato dětská průpovídka má totiž svůj počátek v 18. století, kdy se k nám z Francie dostala móda slaných koláčů quiche a děti tedy trávili celé hodiny přípravou a loupáním zeleniny a věřte že to pro ně musela být ohromná oběť…

No nechejme těch pohádek a podívejme se na to, co to ten quiche vlastně je a proč všude, kde se objeví, se po něm zapráší a nezbude ani drobeček.

V 16. století upekl pekař z lotrinského města Nancy ve Francii koláč z chlebového těsta, slaniny a vajec. Právě on se stal předchůdcem dnes slavného lotrinského quiche, do kterého se navíc přidává cremefraiche.

Pravý lotriský quiche je tak naprostou chuťovou ale i kalorickou bombou, kterou čas od času někteří milovníci zeleniny proloží, rajčaty, květákem, brokolicí, chřestem a nebo jako teď v sezóně mangoldu – mangoldem.

O mangoldu se tu rozepisovat nebudu, ale jisté je to, že tento méně známý gastronomický bráška špenátu je zdravý jak sviňa. Nespornou výhodou je, že se dá otrhávat postupně a další listy pak dorůstají.

A teď už slíbený recept.

Martin