Jak jsme se projedli pařížskými útoky I.

Je 13.listopad večer a my vyrážíme na polopracovní dovolenou do Belgie, Francie a Německa. V rádiu hovoří fundovaný člověk o tom, jak je prospěšné učit své děti cizí jazyky od útlého věku. Bohužel ho neustále přerušují přímé vstupy z Paříže a reportéři se snaží co nejlépe zmapovat zmatenou situaci. Víme, že tuto noc budeme spát v autě na dálnici, ale už ta další nás čeká na francouzském pobřeží. Naštěstí s překročením hranic ztrácíme i signál a s ním i informace o vývoji situace v Paříži.

Dovolená může začít.

V sobotu dopoledne se zastavujeme v legendárním trapistickém klášteře Saint Sixtus, kde se vaří pivo Westvleteren, některými odborníky hodnocené jako nejlepší pivo na světě. Takže důvod zastávky je jasný.

V Belgii je celkem 6 trapistických klášterů, kde mniši vaří pivo, ale tento je speciální. Mniši produkují pouze tolik moku, aby to uživilo klášter. Od roku 1946 se tak produkce zastavila na 4750 hl piva za rok. Je to asi 60.000 dřevěných kastlů po 24 třetinkových lahváčích.

Pivo se prodává jenom v lahvích, kde také dozrává. Neprodává se dodavatelům, nýbrž jen jednotlivcům, a to po předchozí rezervaci. K ní slouží nechvalně proslulá „pivní“ linka, na kterou se můžete dovolat pouze v pondělí dopoledne a i to ještě není jisté. Je permanentně obsazena. Průměrná doba čekání je asi dvě hodiny.

dvojice westvleterenů

Tuto exkluzivní lahůdku si ale můžete dopřát v místní restauraci, kde je pořád plno a sjíždějí se tam degustátoři z blízka i z dáli. Součástí je také obchůdek, kde je pivo většinou rychle vyprodáno. Tak tomu bylo, i když jsme dorazili my. Vměstnali jsme se ke stolu mezi francouzský a belgický pár. Fousatý Belgičan byl znalý problematiky a ihned nás zasvětil do všeho, co bylo potřeba vědět. Dal si práci a vyhledal nám na eBayi stránku, kde se třetinka Westvleterenu prodává za 60 dolarů, zatímco na místě je cena asi 3,50 EUR. Náš fousatý soused u stolu byl také jeden z mála, který měl potvrzenou rezervaci svého kastlu a těšil se, až si ji bude moci ve smluvenou dobu vyzvednout. Dokonce nám přislíbil, že nám pár lahví prodá, když viděl náš neutuchající zájem.

 

Příběh nabral překvapivý spád v momentě, kdy se hospodou rozneslo, že v obchůdku dostali novou várku piv. Ihned se vytvořila fronta přes celý lokál, která trvala do té doby, než se lahváče zase vyprodaly. Vše ale probíhalo kultivovaně a i my jsme odešli se dvěma cinkajícími krabicemi a úsměvy od ucha k uchu.

restaurace abbey sixtus

 

Za zmínku ještě stojí, že Belgičani si příliš nedělají starosti s alkoholem a řízením. Když jsme jim vyjevili naši obavu, jestli po jednom 5,8% pivu mohu řídit, s úsměvem mávli rukou a s minimálně stejnou konzumací v klidu nasedli do svého vozidla a odjeli.

Naše cesta se ubírala na francouzské pobřeží, kde jsme zažili nefalšovanou mimosezónní dovolenou s deštěm, vichrem a pískem úplně všude. Byli jsme ale šťastni. Naši hostitelé přes server airbnb byli úžasní a pobřeží bylo ohromující svým světlem, bunkry z druhé světové a několik delikates přímo z pláže a přilehlých písečných dun.

bunkry

Rakytník, úžasný zdroj vitamínů,  kterým Němci dopovali svá vojska za války.

rakytník

Našli jsme i divoký chřest, jehož konzumní sezóna byla ale dávno pryč.

divoký chřest

Nejvíc nás ale dostala divoká roketa, která měla kromě obvyklé peprné také slanou příchuť moře. Toto u nás prostě nevypěstujeme.

divoká roketa

Pokračování příště….

Jsme vášniví sběrači jedlých rostlin, ze kterých nejraději vaříme. Máme rádi čerstvé jídlo a inspirujeme druhé, aby pěstovali jedlé rostliny na svých zahradách, balkónech, parapetech, ale i v městských ulicích. Milujeme nové chutě a vyhledáváme je všude na našich cestách. Jsme autoři e-booku Divoká kuchařka>> a nadšení propagátoři líného zahradnictví.
Komentáře